NaHorach.com

Plešné jezero, Jelení jezírko

U Plešného jezera jsem byl poprvé jako malý kluk. Od té doby jsem tu byl ještě několikrát. Skalní stěna ťyčící se nad hladinou největšího šumavského jezera, kamenné moře, Stifterův pomník a krásná šumavská příroda mě stále nutí se vracet. Poslední návštěva mě však dost zaskočila.

Charakteristika:

Plešné jezero leží v nadmořské výšce 1090 m uprostřed lesů sevřeno kamenitými břehy. Jeho rozloha je 7,5 ha a v minulosti byl z tohoto jezera napájen Schwarzenberský plavební kanál. Jezerní pánev byla vyhloubena ve starších čtvrtohorách ledovcem Plechého, po jehož ústupu zbyla hráz tvořena čelní morénou z nahrnutého kamene. Koncová hráz dosahuje výšky 30-40 m a svojí šířkou 1 km je nejširším jezerem na Šumavě. Z dob ranné turistiky (od r. 1911) zde stávala turistická chata, která byla později zdemolovaná.

7.11.2007 doplněna nová fotogalerie z Plešného jezera a vrcholu Plechý

zdroj charakteristiky: sumavanet.com/vopin

Průběh cesty:

Jelení vrchy jsou asi druhým nejčastějším výchozím bodem (po Nové Peci) na Plešné jezero. Místní parkoviště, které je v sezóně plné aut, je dnes téměř prázdné. Pouze torzo sovětského automobilu na špalkách, do kterého nejspíš narazil protijedoucí strom, to trochu kazí.

Cesta není dlouhá a času je spousta, proto míříme nejprve opačným směrem k jelenímu jezírku, které je odtud asi 800m. Jezírko bylo uměle vybudováno pro zlepšení stavu vody ve Schwanzenbergském kanálu při plavení dřeva.

Vlastní trasa k Plešnému jezeru z počátku zhruba kopíruje 419m dlouhý tunel Schwanzenbergského kanálu až k jeho nově opraveného vstupnímu portálu. Celý tunel je teoreticky průchodný, ale ani jeden z nás si bez baterky netroufá. Jenom přece filmy jako Kruh, Texaský masakr motorovou pilou a pod. nás určitě také podvědomě ovlivnily (asi jsme srabi).

Na Plešňáku je to klasika. I když v zimě to zde mnoho lidí nezná. Zajímavé byly veliké rampouchy na jezerní stěně, kterých jsem si všimnul až po přiblížení fotoaparátem.

Většina lidí, kteří sem zavítají pokračuje ještě o kousek výš k památníku Adalberta Stiftera. Asi 800m dlouhá stezka lesem do dost strmého svahu se dá za normálních okolností zvládnout za ca.1/2 hodinky. To by zde však nesměl být místy i 1,5 m sněhu a hlavně zdevastovaný les Kůrovcem.

Ještě u jezera varuje zelená cedulka ,kterou sem nedávno dali správci parku, že stezka je uzavřená a pohyb zde je životu nebezpečný. Zvědavost mi ovšem nedá a sám pokračuju dál. Asi ve 1/3 cesty je už naprosto zřejmé že varování správců je opodstatněné.

Polámané stromy se zde povalují jak rozsypané syrky. Nenažranej brouk ničí to co ještě nestihl člověk. Skutečnost můžou fotografie pouze naznačit. Jako v Tatrách to samozřejmě není, ale na místo, které člověk zná už dlouho je to smutný pohled.

Ještě jedna fotka u jezera a hurá zpět. Cestou trochu přituhlo, takže se po ledové silnici kloužeme skoro až na parkoviště v Jelení.

design a CSS NaHorach.com 2005 vytvořil David Kůta